Loading...
Na čem pracuji2019-02-28T21:11:54+00:00

Připravované publikace:

  • Paradoxy hudebního slyšení (sluchové iluze a jejich využití jako kompozičního prvku) – připravovaná kniha se studiemi na CD (NAMU), z grantu SGS
  • společná publikace mezinárodního sdružení skladatelů a interpretů FöreningenMusikspektra T, (Örebro University), příspěvek o kompoziční práci se sluchovými iluzemi
  • srpen 2018, v rámci festivalu soudobé hudby v Itálii (Pro Loco Bomba),
    téma: „Paradoxy hudebního slyšení (sluchové iluze a jejich využití jako kompozičního prvku)“
  • říjen 2018, v rámci mezinárodního skladatelského sympózia „Kompozičné paradigmy včera, dnes, zajtra“, na Slovensku (VŠMU Bratislava)
    téma: „Sluchové iluze a jejich vliv na kompoziční proces“
  • 2. 4. – 4.4. 2019 (Praha) – Network Performing Arts Production Workshops, společný výstup a účast na mezinárodní konferenci Jana Otčenáška (zvuková tvorba) a Soni Vetché (skladba), přednáška na téma: Contemporary and experimental composition and remote performances: history and implementation.  https://npapws.org/
  • Sluchové iluze a jejich využití jako kompozičního prvku ve skladbě  (předmět výzkumu)
  • Cílem tohoto výzkumu je zmapování a následné využití potenciálu zkreslené percepce při vjemové analýze konkrétních hudebních jevů, které budou následně uplatněny jako kompoziční prvky ve skladbě. Ke zkreslení naší percepce může docházet například prostřednictvím „klamného“ vyhodnocení specifického zvukového podnětu našimi smyslovými receptory v mozku nebo nelinearitami vznikajícími v rámci přenosové funkce lidského sluchového orgánu. Tuto skutečnost se pokusím různorodě využít a následně ji promítnout do kompozičního myšlení, čímž rozšíříme prostor při vnímání hudebního dění v našem časoprostoru o další možnosti. Například z hlediska vjemu struktury, času, témbru, organizace a poměru tónových výšek, manipulace s registry nebo subjektivního přepínání mezi rolemi jednotlivých vrstev. Jedním ze záměrů je podpořit předpoklad, že sluchová iluze může být plnohodnotným kompozičním prvkem v rámci struktury hudební plochy, jako každý jiný zvukový projev, ať už v podobě melodických ozdob, multifonik nebo jiných rozšířených technik a kompozičních přístupů.
  • Zmíněnými hudebními jevy, které jsou předmětem různých psychoakustických výzkumů pro akustiky, hudebníky (skladatele a teoretiky), kognitivní psychology a neurovědce, jsou v obecném znění sluchové iluze (auditory illusions). Významem slova iluze zde rozumím zkreslení reality,  ke kterému dochází při přijetí určitého typu zvukového stimulu/podnětu lidským uchem, když ucho a mozek, které zpracovávají zvuk na vjemy, změní vztahy mezi fyzikálními komponenty, které existovaly při vytváření stimulu. Vzniklé vjemy reálně vlastně neexistují (ať už se jedná o iluzi sluchovou, prostorovou nebo například optickou, základní princip je stejný).
  • Základem pro vznik sluchové iluze je reálný zvukový podnět (stimul), jehož specifické vlastnosti, ve smyslu akustickém (časovém, spektrálním, celkových hladin akustického tlaku, apod.), které byly objektivně dány konstrukčními a budicími vlastnostmi použitých zdrojů zvuku a jejich časově prostorovými proporcemi, mohou být příčinou zkresleného a často také proměnlivého procesu našeho vnímání. Například: jakýsi konkrétní hudební útvar nebo rytmický sled je fixně dán v notovém zápisu v rámci partitury (objektivní realita) a následně takto interpretován. V případě sluchové iluze, když je takovýto hudební úsek vnímán posluchačem jeho v uvozovkách nedokonalými smyslovými procesy, vzniká zde nesoulad mezi notovým zápisem a tím, jaké hudební vzorce, patterny, rytmické vrstvy či útvary vyhodnotila naše percepce za domněle správné (subjektivní realita). Výsledky psychoakustických testů často vypovídají o existenci různých možností či kombinací toho, jak podobně, stejně, popř. odlišně, můžeme vnímat jeden a ten samý úsek.
  • Předmětem zkoumání jsou konkrétně multistabilní a bistabilní sluchové iluze. V rámci jednoho vyslaného stimulu jsme schopni zcela nezávisle na sobě slyšet několik jeho tvarů (bistabilita – max. 2 tvary, multistabilita –  3 a více různých tvarů). Jednotlivé tvary lze slyšet pouze samostatně, tzn. naše percepce mezi nimi nepředvídatelně přepíná, stejně jako např. mezi dvěma obrázky v případě bistabilní optické iluze.  Tedy nikdy jich nevnímáme více naráz. Otázkou pro hudební skladatele by mohlo být, jakými prostředky lze tyto nepředvídatelné tvary ovlivňovat a následně z nich utvářet hudební plochy? Jakými způsoby k tomu využít například spektrum akustických nástrojů, vliv amplitudy v čase, tempo + rytmus, subjektivní versus objektivní vnímání hudebního toku (vrstev) v čase. Další otázkou, která plynule navazuje na předchozí myšlenky je rozsah vlivu různých druhů sluchových iluzí na tektonickou a formální stránku skladby.

Contact Info: